Anotace: čtu od Craiga Wrighta knihu "Labyrint a bojovník" a musím pořád bojovat
Oficiálně nic nikdo nevyhlásil.
Svádíme svá klání s rytíři.
Je horko, vzduch by se dal krájet,
paličky bubnů zavíří.
Ne na život a na smrt, stejně
na hrudi mé štít je z oceli.
Stojím tu s tebou, proti tobě,
kdo rány naše zacelí.
Já píšu krví srdce svého,
když miluji, hned přísahám.
Příliš se bojím neznámého
a nikdy neodkládám zbraň.
Ach bože, všude tolik krve -
zesláblá náhle klesám k zemi.
Ať naposled či napoprvé,
cítím se opuštěna všemi.
Přineste věnec pro vítěze!
Tribuny bouří nadšením,
Já, lásko, toužím po tvé něze.
Co přijít má, to nezměním.
Díky moc, teda únor bývá pro mě "temné období" ale zase když můžu takhle psát, tak si moc nestěžuju, díky
15.02.2009 20:40:00 | Markéta Hl.
Ale dámo, ještě dodatek - ten text, či báseň, je lepší o pár tříd než všechno, co je na Literu právě okolo, což může být tedy subjektivní pocit, řekněme, že je to kompliment***
15.02.2009 20:16:00 | rybí prdy
Ale dámo, ještě dodatek - ten text, či báseň, je lepší o pár tříd než všechno, co je na Literu právě okolo, což může být tedy subjektivní pocit, řekněme, že je to kompliment***
15.02.2009 20:10:00 | rybí prdy
No Markéto, tahle poloha Ti moc sluší...*** Líbí jako celek, ale některá místa i víc*** Takže když to sečtu
-st- Tě nemine***jéminé***hradní paní v roztrženém kombiné...***To víš v podhradí ti písničkáři mají jazyk prostořeký a žijí, baví se i víno pijí ať jsou, či nejsou, zamrzlé řeky...***
15.02.2009 19:44:00 | rybí prdy