Až ujede poslední autobus

Cesta vedla jakjinak domů
tak pomalu
jako den
loudala se
a pálila
mě až u srdce

"Tak jak bylo na tom večírku MILÁČKU?"

Někde uvnitř jsem utíral pot ale unaveně
a zcela prozaicky
jsem odpověděl

"Ale.. Bylo to tam cejtit moc estrogenem(...)
tak jsem radši šel. Nuda Znáš to.
Nuda i po deseti letech.
Mařena je furt stejně pitomá
a Lojza nosí ty blbý brejle. Furt."

(... a estrogen to je zaklínadlo
který otevírá klinickou smrt
duše
Takovej ten stav kdy
pak už je všecko jen to krásný zakázaný
áááách
a mlasknutí
dívčích přístavů nerozpustné tmy
je to jako cétéčko
takovej soukromej tomograf
roztoužených chlapů...)

/no nechtěl jsem jí ublížit! Vždyť ji MILUJU!!!/

Víš má lásko
všechny
cesty
z večírků
povedou
vždycky
rovnou

K TOBĚ

(moc jsem si přál aby to byla pravda!)