prsty se dotýkám
zašlého času
na klávesy
sedá prach
tma se rozlila
kolem mých nohou
shlížím se
v pablescích šupin
rybího ocasu
tep krve v zápěstí
vyměním za krásu
zas tě mít
měsíc si ukousl
měkký kus mraků
skrývá se
vystřelen z praku
noc se šla projít
cestou kolem plotu
v těžkém plášti z hvězd
v kaluži na betonu
v hladkém zrcadle
dýchám si na dlaně
a marně zvoním
kdybys chtěl otevřít
otevřels už loni
zase sněží
vločka sedá
vločce na ramena
tak začaruje vodu
královna zima
v myšlenkách mrzne
minulost pod závějí
řasy se chvějí
čekám na ráno
...
V této básničce je velmi moc schované, mezi řádky, prostľ je moc hezká...
16.02.2009 19:53:00 | Raduzk
je to magie krásy
esence slov
vůně nevyřčeného
je to jak hýčkat vítr v dlaních
z krápníků stavět varhany
srdce cíti pulsovat
Takový je tvůj text
ST
16.02.2009 07:54:00 | Mbonita
Pěkné, moc pěkné... nevím jestli mám chtít aby otevřel nebo ne... ale asi jo, kvůli tobě
16.02.2009 07:05:00 | Bůchví...
...taky jsem jedna z těch, co mají rádi Tvoji poezii...tak trochu, možná někdy i víc než trochu, tesknou, avšak krásnou :-)
15.02.2009 22:39:00 | Lota
a já čtu, topím se v toliké kráse slov
co bylo napsáno :)
- krásné! (ST) -
15.02.2009 22:34:00 | blue