Neříkej.

Neříkej mi, že jsem žvanil,
který verš jak slzy roní,
co snad tvoje srdce ranil,
a když ne, tak zítra raní.

Neříkej mi, že jsem dítě,
které jen svou matku zlobí,
jsem jen chlap, co na úsvitě,
bílý papír veršem zdobí.

Já jsem tím, co v tmavých nocích,
dívčí vnady objevuje,
tím, co v písni o tvých bocích,
krásu ženy opěvuje.