Balada o rozbitých hodinách

Rozložená na částice
ozubená kolesa,
jak velryby bez kostice,
jako liška bez lesa.
Otočné osudy,
perka a spirály,
jak kapka bez vody,
jak prosby ke králi.

„Prosím, pane,
sestav orloj,
v němž kolesa jdou pozpátku,
ač všechny písky jsou vysypané,
ať je zas všechno v pořádku...“

Rozložená na částice
ozubená kolesa,
pro krále je mnohem více
čest, sláva a noblesa.

„Už nechci, pane,
hodiny na kličku,
v nichž perka se smrsknula,
už všechny písky jsou vysypané,
však není rok nula,
ale nekonečno.“