Z mého života - II

V cyklu Z mého života,
a to nejen z mého,
popíšu vám svoje předky,
i když měli holé zadky.

Život my tu máme rádi,
tak ať mi kdo chce radí,
já život beru jako hru,
a co mi potom, koho seru.

Život se mi jak hra jeví,
kolem jsou tu lepé děvy.
Žena hlídá, co by kat,
dí: Každý průser odpykat!

Ty jsi starý kořen přeci,
pro tebe už nejsou věci,
které mladí dělají,
za soumraku, potají!

Do kouta jdi, tam kam patříš,
já nechci vidět, jak se bratříš,
s holkama, co nohy maj,
od sebe
a kdo si řekne, tomu daj.

Podívej se na sebe!
Ty nepřijdeš do nebe!
Zmetku! Čuně! Dobytku!
Táhni z mého příbytku!

Jsem však
skromný poetik,
a dost ruměný
romantik,
co se snaží
každý styk,
neošidit,
a umění
vám přiblížit!

Souzen je vám i můj pocel,
na ruku, tvář i na p pardon čelo,
ne, že by se mi chtělo,
tvářit se jak tvrdá ocel.

To však ženská mívá ráda,
proto masáž na svá záda,
každá jistě ocení ...

Kurva! Poluce!
Mé prokletí ...