Kolkolem samoty

Jednoho všedního rána
ponořena do své samoty
hloupě přitakávající
si uvědomila svou nízkost

A byla tak ráda, že je sama,
všechno jí hrálo do noty
trpělivě bloumající
přišel nečekaný host

Skřekem poletující vrána
sfoukla plápolající knoty
na nic už nečekající
chladivě řekla: „tak už dost“

Nedám se! Za nic na světě!
Jsem svým vlastním pánem!
(I tak sami sebe klamem)
Nečekej nějaký dovětek.