Pramen radosti

Dlouho jsem hledal odkud se bere radost. Ta nejhlubší. Silná tak, že dokáže rozprostřít mír srdce.
Odkud vyvěrá.
A dlouho ani netušil, že ji v sobě kdesi mám.

Až jsem jednou ucítil, kde pramení:

Ve zvonu co v dálce zvoní
když dítěti po hlavě
křestní voda stéká
Je to v poli kde hlína voní
rákosím teče klidná řeka

Radost strání zrajících vínem
Obilí svezeného do sýpek
Vůně vyžehleného prádla právě
Jablky naplněný sklípek

Je to čas babiččina povídání
jaké to bývávalo kdysi
Maminka dcerku kojí v trávě
clapec v šumu vánku spí si

Pramenem radosti je vše
co je dobře uděláno
Bohu jako dar
odevzdáno