Děsivá reálnost

Sametové pavučiny mě pohlcují,
topím se v jejich šedých záhybech,
křídou krvavou kreslím po zdech,
obrovský arachnid můj život kojí.

Tisíckrát zkusil jsem utéct – vždy mne chytil,
zkusil jsem měsíc zhasnout, on ho zas rozsvítil…

Stříbřitá vlákna se v jedno spojí,
masivní bič mi zvalchuje hřbet,
poslední šance utéct, teď - hned,
než se sršni z kokonu vyrojí.

Proč žít dál, když vím, že jsme již prohráli?
Je mi to jedno, žiji dál a chmury odhazuji do dáli…