Bezstarostná květina

Nosí kalhoty do zvonu,
ve vlasech má rozkvetlé kvítí,
v lásce a míru vidí měnu,
v očích jí slunce svítí.

K životu stačí jí batoh a sen,
s bratry a sestrami životem sviští,
chrání jí koruna, též statný kmen,
v jezeře se její odraz blyští.

Bůh ji miluje a ona věří,
že hlásat lásku je jejím posláním,
není člověka, komu jí nesvěří,
je mojí hrdinkou, proto ji chráním.

Objíždí Státy a pomalu stárne,
o nic jí nejde, neb nikam nespěchá,
s LSD na papír básničky čmáře,
bez ní si svět temno ponechá.