Ve vlnách divokých, životu napospas
Ve vlnách divokých, životu napospas
Anotace: ...pro povzbuzení...
'
Klidnými vodami času
život v lehkosti
někdy se prochází,
jindy pak živly bouřící
s obřími vlnami
předzvěstmi vleklých jsou nesnází.
Chvíli nahoru, pak dolů zas,
toť úděl náš a žití nejčastější směr.
Toť osud dědictvím nám daný
prý kýmsi z vyšších sfér.
Hukot a svist
soukromých vichřic
často nás deptá
jak vzteklý biřic,
co štěstí nám nepřeje,
i láska zmírá,
zas všechno drásá nás
v rovině všehomíra
jak trny černoněžné růže.
Však co s tím vším,
teď babo raď,
našinec jen zmůže?
Nezbývá, než zatnout zuby, člověče,
bojovat a vypnout hruď,
zas zvednout směle hlavu,
za to pochválen životem pak buď.
Žes vytrval a našel opět klid,
víru v sebe, pokoru a lásku,
abys sny své mohl šťastně snít,
cíl vesmírné cesty naplnit.
Tak ať k dalšímu boji
nechybí ti síla!
A pomni, že soudný den
svou navštívenku
předem neposílá...
.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Úžasne povzbudivé silné slová.Obzvlásť dokonalé dve posledné slohy.Nádherná báseň...
10.04.2009 20:30:00 | Terulienka
Chtěla bych uvidět tu černoněžnou růži dřív, než navštívenku soudného dne.
05.04.2009 08:49:00 | MalaIzis
Moc se ti povedla! ST. Ty dvě poslední sloky se mi líbily nejvíc. Celá báseň je ale také moc pěkná! :)
14.03.2009 22:50:00 | Anne Leyyd
Někdo mi kdysi řekl, když jsem ryla hubou zem, že v momentě, kdy si člověk myslí, že už nemá žádné síly, má v sobě ještě 75% rezervy. Já v této chvíli odpočítávám 74 ... 73 ... 72 ... Děkuji Ti za povzbuzení.
27.02.2009 20:36:00 | jita.1965
Dávám ST a potláčím dojetí. Tvoje slova do mě zapadla jako zrno do úrodné půdy. Děkuju.
27.02.2009 09:53:00 | Jana M.
