Matka

Už dávno všechno vzdala,
řeší teď svou soukromou krizi.
Děti si vychovala
a před sebou neradostnou vizi
vychladlého hnízda.
Nahlas to sotva přizná.

Vnuci jí hážou s citem
ohlodané kosti zážitků
a většinu času se line bytem
ticho s odérem přežitků.
Pojď s námi na kafe, babi…
Co by řekli lidi?! To tak, aby!

Kafe si dá doma sama,
nudu zahání všední prací.
Těžká jsou nedočkavá rána,
spánek na toulkách byl, a teď se vrací.
Hrst léků, neměla bys, mami…
Kuš, neraďte, hleďte si sebe sami!

A pak se plouží bytem
od lednice k televizi
a nadbytečným apetitem
řeší svou soukromou krizi.
Měla bys koupit si něco na sebe…
Škoda peněz, zatím mě nezebe!

Život jí klouzal mezi prsty,
lituje jen toho, co nepoznala,
nešťastně šťastná bez záchranné brzdy,
ve jménu rodiny se všeho vzdala.
Teď její dcery, nevděčnice,
chtěly by od života více?!

Zoufale nedokonalá
a tolik se snažila být jiná,
za chyby už zaplatila
víc, než žádala si vina.
Co zbývá? Zloba, hrdost, pýcha…
Z nich si teď hořký koktejl míchá.