Báseň o nezařazených
jsou slova, jež otazníky neznají,
jsou lidé, jež v očích se poznají,
jsme to my, my lidé běsnící, v rukou, s nataženou svící
jsme to my, lidé na líci, tak s chutí do toho,
vše co máme, dáme, jsme to my, co talíř neznají, ruce ve vodě myjeme si, a výsada králů padá jak slza v měchu, ve spěchu bez přestávky žijeme, ... a naše údy jsou nám zapalovačem, ohněm, jež morálku nezná, to se přece pozná, když připálíš a slyšíš v tvých očích slovo děkuji