Strach

Ranní okamžik a něco se mění,
vystoupil z nitra své podzemní dráhy,
na tváři ucítil první krůpěje slaných slz.
Motýlí křídla jara zakroužila zřejmě u srdečních chlopní,
něco se mění,
pocítil štěstí
a neviditelné paprsky slunečních dnů
malují v těch slzách své snové blues.

********************
ze strachu o své JÁ
ze strachu o své EGO
ze strachu o SVOBODU

ze strachu z Tvých dlaní
ze strachu z Tvých doteků
ze strachu z Tvých polibků
-
podlehl chvění
upadnuv do bezvědomí
********************

Něco se mění,
v ranním probuzení
ucítil smaragdovou vůni
opravdovosti ptačího zpěvu.
Vnímal pod chodidly trávu růst,
vzpínající k namodralým nebesům své dlaně
s touhou dále vnitřně růst.

*************************
strach pomalu mizí
strach pomalu odeznívá
strach se stává součástí vesmíru
-
i mého běžného vědomí
a nedovolím mu ovládat
... své podvědomí ...
*************************

Hliněné stopy a v nich obtisknuté letokruhy času,
příroda probouzející se z bezvědomí
prostřednictvím kamenného valu
nebo rozkvétající zelené louky
či potůčkem pějícím v mokrém žalu
promlouvá k jeho srdci a žádá o nápravu.
Ve svých představách bere první Petrklíč,
otevírá bránu k novému milování.
.
.
něco se mění
stal se součástí vlastního strachu
strach stal se jeho vlastní součástí
*