Ztracená? Ne! NIKDY!

Anotace: obyčejné dílo,obyčejného člověka...

Je město plné lidí
a přesto se cítím sama.
Nikdo moji bolest nevidí,
jako bych byla černá vrána.

Vrána,co se stále vrací,
aby našla někoho,kdo ji má rád.
Přesto pořád naději neztrácí,
protože chce někoho milovat.

Závidím všem jejich úsměv na tváři.
Jsem snad hned kvůli tomu závistivá?
Chci být taky něčí sluníčko,co pořád září.
Nechci být mezi lidmi ta ztracená.

Nechci být jako tmavý kout,
do kterého se nikdo nepodívá.
Chci jako krásná loď mořem plout,
na kterou každý nastoupit chuť má.

Třeba se mi můj sen vyplní.
Třeba bude věčně myšlenkou.
Být šťastná je mojí náplní.
Já už nikdy nebudu tou ztracenou