Barevná Špendlíkova hlavička

Stíny se lámou
Přes mandlové oči
Znetvořené špendlíkem
Uvnitř tak dokonale barevně tvořícím
Obrazy měst

Uši žasnou
Nad tou vodovou pohromou
Jsou rády jen za sluchovody
/I tak se snaží nepozorovaně zvracet/

Ta nejkrásnější se oběsila
Na obyčejných tkaničkách
Z rozšmajdaných bot
Podprsenku nosí na pravé ruce
Jako osobní vlajku
Nemyslící
Na budoucí pokaženou pověst ulic
Kterými bezostyšně prochází
Bosá

V průjezdu se z ní stala běhna
Co utíká před zákazníkem
A schovává se vlastnímu stínu
Špendlíkem probodnutých očí