Odjel...
Odjel...
Anotace: Do dálky...
Odměřená světla nástupiště,
doléhá vtíravě lezavý chlad,
v pohledech doufání, že snad,
vše opět se vrátí příště…
Ukrývaná, zrádná rosná krůpěj
po tváři dolů vlhce spadá,
šeptaná slůvka: „Mám ráda“
bohužel neodvrátí nutný děj…
Už jen splašených minut pár,
ve stisku hřejivého objetí,
vlak tu hřmotí takřka vzápětí,
odnáší do dálky životní dar…
Pár lidských postav mávajících,
ztracených v tichu dolehlém,
samota prorůstá temným koutem,
a vítr honí pár listů v nočních ulicích…
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk18.10.2005 15:47:00 uživatel smazán
Dejchá z toho samota a bezradnost, brrrr. Nádhera!
17.10.2005 19:35:00 Cecilka
Co je to blízko a co je to daleko?
Někdy dva žijí vedle sebe a jsou si vzdáleni jak planety... a někdy dva v téměř nekonečné dálce cítí, že dýchají tak, že se slyší...
16.10.2005 16:56:00 Mourek
Však on se ti zase vrátí.
A určitě bude i další hezká básnička - no přece na jeho přivítání.
14.10.2005 20:49:00 uživatel smazán
Přeji ti, ať ti to vyjde. Hodně štěstí.
14.10.2005 20:35:00 risik
Je to krásné a já ti ze srdce přeji, aby ti zase brzy přijel, aby ses mohla schoulit v jeho náruči a pořádně si toho krásného citu užít.
14.10.2005 16:09:00 uživatel smazán
A to teď budeš sama? Stačí naznačit
a kol tvého luxusního obydlí se bude kupit mužů celé kolo, které rozrazím a na své mistrovské housle zahraju ti sólo.
14.10.2005 15:15:00 oli
krásná básenka ,hluboký cit je cítit z každého slůvka ...nezbývá než mu závidět ,,,
