Představ si

Představ si Verčo, že mocnou jsi bohyní,
v rukou svých máš obrovskou moc,
barvami světlými můžeš ozářit noc,
prohánět se po obloze nespočet dní.

Zkus si jen představit, že rosou jsi ranní,
chtěl bych být paprskem, jemuž je dovoleno
dotknout se tě, přinést ti zářivé věno,
vzbudit tě z pokojného spaní.

Vložit své touhy do tvých bílých dlaní,
to bych si přál ze všeho nejvíc,
život svůj dal bych za tvé pousmání.

Být deštěm jarním, jenž stéká ti po skráních,
věř mi, že nikdy bych nepřál si víc,
ptám se sám sebe, je to snad hřích?