Košíky z proutí

V hlavě si splétám košíky z proutí,
myšlenky napnout jako vlas,
sotva je povolím, zas se mi zkroutí,
těžko lze opravit kaz.

Rozmotat, rozplést a začít znova
a nové proutí nasbírat,
takto to končí a takto to bývá,
a člověk musí vytrvat.

Ten, kdo se velmi lehce vzdává
na bříšcích prstů necítí,
zhmotnělou myšlenku - hebkou jak tráva,
plamínek, jenž se rozsvítí.

Ten pocit za to přeci stojí,
to vědomí to vyzkoušet,
hladový krajíc neukrojí,
když nemá nůž a nemá chléb.