Inspirace starých mistrů.

Napsal jsem verš, co vytryskl mi z duše,
aniž se cizí slokou skvěl,
jak skvoucí pramen z nitra buše,
dřív než bych ho zas zapoměl.

Snad poodletí k uším, ústům,
kéž od nich potom v širou dál,
nechť dále slouží k cizím růstům,
jak by sám mistr dál tu stál.

Doufám, že stejně tak jak vloni,
tím dílkem, básní maličkou,
jako by u hrobu svou hlavu skloní,
s veršem jak s malou kytičkou.