Malíři modelem jsem stál,
on maloval obraz zkázy
nemaje barev,jen čistý žal
a z krbu pár černých sazí.
Celý svůj život falešnou zmiji
na hrudi propadlé jsem hřál.
Teď ležím před plátnem v agónii,
okolo krku černý šál.
Za okny písně ptáci pějí
milenci v trávě mají svůj čas.
Co oni ví o beznaději,
lásce vydáni napospas.
Na temném plátně siueta
nadobro světu dává sbohem.
V srdcích jiných štěstí vzkvétá,
jen ne v tom na plátně strohém.
s jizvami po rdoušení hadím
však stále s nadějí,
boj s temnem a zlostí svádím,
však zlé věci se nadarmo nedějí...
Vždy něco dobré je příteli...
20.10.2009 22:03:00 | Markéta G.