přes zeď pýchy

přes zeď pýchy
se dívám na zeď zavřeného okna
ležím v posteli, poslouchám, píšu báseň
slyším kroky na schodišti, asi v přízemí
nebo jde někdo ven těmi skleněnými dveřmi
projde kolem kontejnerů na tříděný
odpad a zmizí ve tmě nebo za některým rohem
v mém pokoji je mourovaté šero
benzínových skvrn na sítnici
hlava, ať se soustředím, jak se soustředím
je obložena strnulými svaly
a je plná pískání