Cesta za kouskem štěstí.

Křivolaké cesty dlažební kostky kryjí,
ne každičký náš krok je vepsán do písku,
mnohé z těch stop pak prudké deště smyjí,
i tak však zůstane po nás dost otisků.

Někde prořídl les, rumiště přibylo tam zase,
zmizela i ta zvěř, jíž dřív jsme plašili,
hromádce popela a prachu nyní už podobá se,
vše, čím jsme žili, čemu jsme věřili.

Propadnout peklu nikomu přáno není,
ať už jsi duše zlá nebo nevinná,
všichni jsme byli z ráje vyvrženi,
co dávno skončilo, dnes znovu začíná.

Na cestě za světlem jsou mnohdy stíny temné,
v nichž jsme snad úděl svůj za skývu prodali,
jedině ve svém srdci hledej city jemné,
setři už potok slz, nebuď víc zoufalý.

Bůh zapůjčí nám malý kousek štěstí,
s ním zdá se nám svět náhle úžasný,
les, louka, studánka i dlažba na náměstí,
s ním v srdci rozeznáme lásku, zhmotníme i sny.