Kam

Hvězdíčky stoupají na černou oblohu,
v tu chvíli chytlo me štěstí za nohu.
Našla jsem člověka milého
a nepřeji si už nic jiného
než milována býti.
Člověk musí milovat, aby milován byl.
Na zeď čerta malovat
smí jen ten, kdo už tam byl.
Místo je to zvláštní, snad.
Povídá se o něm, že rozkvetlí je tam sad.
Sad růží a květin voňavých,
ale to už ti nikdo nepoví,
musíš sám jít.
Tak běž!
Ale před tím, to mi veř,
svůj život musíš žít.