Ve smutku neumírej překonej tu chvíli
Zoufalství špatně radí ti
Ve smutku neumírej seber všechny síly
Všechny ty síly nutné k přežití
Až jednou štěstí navštíví tě
V ten vzácný okamžik kdy na světě jsi rád
Až budeš šťastný jako malé dítě
Tehdy je třeba umírat
Štěstí na tebe určitě ještě čeká, neodešlo do daleka, schovává se za nejbližším rohem, vůbec se mu nechtělo říct sbohem...
19.10.2005 11:55:00 | Krtica
Nikdy nevíš kdy to přijde,
kdy se to stane,
budík ke dvanáctce dojde
a řekne: „Pane,
je čas, a jak jste žil?“
„Nevím,
snad vše jsem dokončil.
Jen možná já se málo smál,
nevím,
jestli za něco stál.“
19.10.2005 11:22:00 | Mava
Však, která z těch šťastných chvil
onou poslední má být?
To ještě kdybys mi prozradil
ať se můžu připravit
a v oparu štěstí, v euforii
vrhnu se Smrti do náruče
No,snad ji přitom nerozbiji
za její kosti rozházené
už nebudu muset platit účet
19.10.2005 10:25:00 | Branwen1
Ju, tak pod tuhle myšlenku bych se ráda podepsala,
i když ne v euforii, ale s vyrovnáním bych umírala,
až těch 111 let oslavím, tak pak už budu znát,
že jsem dala všechno to, co jsem mohla dát... ;o))
19.10.2005 10:12:00 | Cecilka
Tohle původně měla být anotace, ale to bych prozradil moc: Člověk má umírat šťastný a já to loni prošvihl, takže tady asi budu muset ještě pár let strašit.
(Ale zase mě neberte moc vážně, jó!)
19.10.2005 10:07:00 | JardaCH