Nový den pozvolna roztahuje svou oponu
a já místo abych smála se,
jak kdybych kousla do kyselého citronu.
Svítá a po noci zase je tu ráno,
už nejsem ta holka, co měla vystaráno.
V očích smutek a taky pěknou opici,
jsem jen bludná duše chodící.
Strach se v mně sžírá a obavy prosí,
den je jen přítomnost, co osud nosí.
Zas přišla jsem o všechno, jinak to není,
život se mi vysmívá, zuby na mě cení.
Odešla láska, teď možná i práce.
Proč v životě pořád musím jen ztrácet?
Kdy taky jednou přijde pěkný den,
podá mi štěstí a řekne: " Na, jen si vem"...
Vítám na Literu! Vypadá to, že život, tě pěkně kruší! Báseň je celkem dobře provázaná rýmy, uvidíme co ukážeš dál...
20.10.2005 15:06:00 | Krtica
holka,seber se,jestli se trapis kvuli lasce,tak je to naprosto zbytecny..prozivam ted uplne stejny obdobi(nechci tvrdit,ze vim co prozivas ty,treba se mylim)a uz sem si rekla dost.Stejne to boli jen me a tomu druhymu je to jedno.clovek je stejne tak sobeckej tvor..a kvuli nekomu takovymu chces skoncit jako troska??tomu prece nedovolis...?
19.10.2005 13:34:00 | Natalie Kolářová