Anotace: ... .. .
Večerní světlo zahání všechny stíny,
bezbřehá noc se krmí mstivou závistí.
Rudé šrámy na těle zraňují nové viny,
černá nevinnost v kolébce pláče bolestí.
Krví píšu dopis rozbouřených řádků,
horké slzy v popravišti se mi klaní.
Osud křivého rozsudku kreslí oprátku,
myšlenky spí v peřinách obelhaní.
Podzimní vítr přenáší listí do říše hvězd,
v poutech smutku čekám na koncích noci.
Má pravda je chór větru bezcílných cest,
za ruce mně odvádí osud vlastní bezmoci...