Určování směrů

Anotace: Třebaže bude od lidí, kteří si rodičovstvím již prošli či procházejí zkritizována, všichni jsme nečí děti a někdy to prostě není lehké.

Jako loutka,
jako zmanipulovaný dav
tisíců hlav;
přes třes ruky
a hysterický pláč,
jak bunda bez poutka,
si připadám.

Já sama se rozpadám,
ale ty mě dáváš dohromady
podle sebe.
Nepatřím sama sobě,
ty strachem mě škrtíš,
nýbrž tobě.

Není to zloba
a není to vztek!
Je to jen neuvěřitelnej strach,
co ti bere dech.


Na jednom místě, abych stála,
tvoje mysl možná by si přála.
Ale to já nechci,
nejsem malá
a nikdy nechci si říct,
jsem jen holčička,
tak vzdám se.

Život jsi mi dal,
žil ho se mnou,
ale teď už neplánuj!
Co jsi mohl, udělals.

Svému životu
chci já sama už teď dávat tvar,
nejsem nevděčná,
nejsem zlá,
mám tě ráda.
Jsem to já.