Kdopak z nás tuší ...

Anotace: ... taková malá mužská báseň, přesto plná pochopení ...

Kdopak z nás tuší,
že mezi polibky se sluší,
říci slova lásky,
které myslíte bez nadsázky?

Kdopak z nás tuší,
že srdce, které více buší,
je ohroženo lásky trápením,
způsobeném naším mámením?

Kdopak z nás tuší,
že jiné ženy naši duši,
vysávají jako pijavice,
chtějice naší lásky více?

A kdopak z nás tuší,
že láska je vahou muší,
v porovnání s mužskými touhami,
jichž teď zachtělo se mi?

A které z vás, ženy tuší,
že srdce se mi stále suší,
bez vašich letmých polibků,
a lásky kradmých dotyků?

Já nejsem nevěrníkem jak říka se,
jen občas zastesknu si, po víle Amálce,
a pak znovu s chutí ponořím se,
do víru lásky na okenní římse.

Tak prosím odpusťte mi,
to rychlé omámení,
však sami s ním souhlasíte,
a rády a rychle jej okusíte ...