den za dnem...

sedíš na pohovce
se zkříženými nohami
v pánské košili
pod obrazem
zlomeného stromu...

uchopilas tělo kytary
odkašlala si
dotkla se strun
a v místnosti
Božské komedie života
se tóny z nočních stínů
probudily
a nalodily do stěn domu...

bloudím
za oknem
do půli těla nahý
v dlaních s ohněm
a hledám jízdenku
k lodi Titaniku...

volám
za sklem
ale ty neslysíš
díváš se jinam...

svíce pohasla...

neva
zítra zapálím se zase
třeba otočíš se...

možná...