A bylo ticho,
jen smrt začla se bát své nesmrtelnosti,
a Anděl, co přiletěl na pomoc
poprvé usedl do tmy plné rozpačitosti.
On se nebál,
jen chvíli přihlížel strachu smrti
a jeho křídla bílá,
jak čistá duše; to Anděla je síla.
Pak smrt pozvedla oči na Anděla,
jako by v tu chvíli věděla,
že on jí ruku podat chtěl, však nevěděl,
oč smrt se slzami hrála.
Pak anděl padl,
křídla krvavá...
smrt ráda si zahrává,
a to ticho, ukradla si navždy.