Anotace: Vím, že žádný takový není...
Znám jeden pramen bezedný,
v kterém se shlíží svět.
Z něj člověk může píti sny,
v něm smutek utápět.
Svěží voděnka křišťálová
žije v něm. A je sladká.
V něm člověk může zas a znova
otvírat zadní vrátka,
jimiž uteče před starostí,
jen zamává jí zpoza plotu
a přivítá se se zbabělostí,
jež čeká tu bez strastí, potu.
Je lehoučké být zbabělý,
zdi pouze obcházet.
Leč to bychom pak nesměli
poznávat tento svět.
To bychom museli žít
u mého pramene,
museli bychom z něho pít
květiny smyšlené.
Takové prameny jsou zdrojem všeho podstatného, kvůli
čemu jsme na této Zemi. Všech abstraktních hodnot jako
je láska, moudrost nebo přátelství. Naším nejdůležitějším
úkolem je hledat a nalézat. Toto hledání, stejně jako
v pohádkách, je podmíněno duševním i fyzickým úsilím
a i stejně po splnění úkolů bývá odměněno ( i kdyby to
mělo být jen kratičkým či pomíjivým pocitem štěstí ).
Každý doušek z křišťálového pramene Poznání nás posouvá
dál na naší cestě životem. Naším úkolem je na sobě pracovat a přehodnocovat svoje postoje, i kdyby tvá
anotace byla pravdivá, svou básní jsi už vše změnila.
26.04.2009 22:05:00 | ota.pé