Klíč

Já klíček držím v ruce,
rez už se pustil do něho.
Teď přemýšlím hluboce,
od čeho je, od čeho?

Nalezla jsem ho z nudy,
když objímal ho prach.
Přinesla jsem ho z půdy,
kde spal ve večných tmách.

Teď však se na mne dívá,
v očích má zmatek, strach.
Jaké tajemství skrývá
v kovových útrobách?

Snad je to klíček od truhlice,
anebo od vrat kostelních?
Zamykal ústa na petlice,
či odemykal lásku, smích?

Snad je to klíček houslový,
co patří v písni na začátek.
Bohužel, nikdy nepoví,
kam patří, od jakých je vrátek.

Možná je i od trezoru,
možná od komory, kdo ví.
Radši odnesu ho nahoru,
snad ho tam někdo objeví.

Aby pak, pomocí svých zoubků,
odemkl jeho myšlení,
poznal jeho myšlení hloubku,
uzamkl se s ním do snění.