Zmoklá slepice (1943-1944)
Zmoklá slepice (1943-1944)
Anotace: II. sv. válka - průšvih, na který se nesmí nikdy zapomenout! Jsou to verše, které jsme kdysi složili s dcerou, tehdy žákyní ZŠ Rapšach, pro jakousi školní akci. Byli jsme pyšní hlavně na ten závěr. Pozn.: Obec Rapšach byla po Mnichovu součástí Německa.
'
Na počátku roku třiačtyřicet
Němci dobývají svět.
Dojeli až k horám Kavkazu,
u Volhy však přišli k úrazu.
Hrdinové Stalingradu
namlátili Němcům bradu,
shromáždili velké síly,
vydali se k svému cíli
osvobodit rodnou zem,
pomoci tak lidem všem.
I na Rapšach došly zvěsti
o rzi na německé pěsti.
Smrt "ve službách vlasti"
není žádnou slastí,
je též mnoho nezvěstných,
méně oslav vítězných.
Čeští lidé na Rapšachu
musí dřít ve prospěch Reichu,
slyší však už děla z dálky,
těší se na konec války.
Bratr Slovák už má dosti,
té německé nadutosti,
vykope své skryté zbraně,
křičí: "Hurá, bratia, na ně!"
Pak boj proti tyranii
pokračuje v Normandii,
Hitler sevřen do kleští
svá hesla už nevřeští.
Jak čas kvapí, víc a více,
místo pána světa - zmoklá slepice.
.
Poslední tipující: mírně kousavý králík, Špáďa, Spadlá z nebe, Dota Slunská, Holis, Radek.oslov.Šafárik, Kars, Kapka, Bíša, nejsembásník, ...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk09.05.2009 07:32:00 Dota Slunská
je dobre si pripominat, abychom stesti a mir nebrali za samozrejmost. protoze jsme lidi a dokazeme obdivuhodne krasy i straslive hruzy.
21.04.2009 20:02:00 nejsembásník
ST a připomínat stále! Mladí tomu dneska přestávají věřit, a to je velmi špatně! Napsali jste to pěkně...
21.04.2009 19:55:00 jita.1965
Terezce ST, tátovi pochvalný poklep na rameno, jen z toho tématu mě píchá u srdce ...
21.04.2009 15:30:00 labuť
Smutku a lidskému neštěstí jsi dal trošku úsměvu na závěr a pro mě dobře. Války a násilí ve mě vyvolávají bolavé reakce, ač jsem válku neprožila a snad se nikdy ani nestane...
