Řečník.

Kéž za slovem by nebyl stál
a nechoval se lidsky prostě,
on do proslovu duši dal
a nemluvil ni trochu sprostě.

Jak mne to jenom uráží,
když mámí lid tak moudrou řečí,
nitro své slovem obnaží,
pak zdá se být nad všechny větší.

Důstojně velkým se mi zdál,
ve zjevu svém i gesty všemi,
jakoby všech řečníků král,
předstoupil před lid v této zemi.

Nehledí na člověka přísně,
nemluví žádné nesmysly,
jako by zpíval rajské písně,
mlčky zdůraznil dvojsmysly.

Jeho zrak jiskrou pravdy plane,
i já svůj zrak jsem pozvedl,
jen Bůh ví co se záhy stane,
zda nás svou řečí podvedl.