Cesta smutku
Cesta smutku
Anotace: ...
Když půjdu po cestě a zaslechnu tvůj hlas.
Pak budu vědět, že když půjdu dál,
potkám já tě zas...
Natáhnu ruku a do dlaně duhu uchopím.
Černou stuhou své oči zaslepím
a do uší bláto, abych už neslyšel…
Teď duhu mám, nevidím, neslyším.
Jdu po cestě zas sám a krok za krokem,
jsem k svému klidu blíž.
A teď klid mám a na sebe zlost.
Pro vlastní ješitnost a falešný sen,
já prošel po cestě a zapomněl jen...
Já zapomněl a teď slzy mám,
a tvář plnou hlubokých čár.
Já zapomněl, že jsem nebyl sám,
kdo chtěl být nepotkán…
Já prošel kolem ní a nebo tam nebyla.
Já to přec nevím, ta páska mě zraku zbavila
a to bláto mně slyšet nedalo...
Už je to jedno, kdo kde kdysi byl.
Osud se naplnil tak jak chtěl
a já jen dopředu jsem šel.
Už je to jedno, osud se naplnil.
Nežil jsem, nezemřu, nikoho nezranil
a člověk bez srdce je prostě k ničemu.
Jsem zlomen a slzy jdou se smutkem.
V jeden řad tak buďte sbohem,
já pozdě chtěl jsem zkusit
co je to mít rád...
Komentáře (17)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Velmi krásná a citlivá báseň.
Tak vypovědět jemně
že vyhnul jsi se dámě
a nakonec utrpěl jsi sám
a toho litoval.
23.05.2009 21:18:00 | s.e.n
Ano, chápeme...cítíme...ale jen jediné-nikdy není pozdě, hlavu vzhůru...
24.04.2009 16:57:00 | toužím.jít.dál
diky holky a kucí:-)) ja nevim co je semnou a nebo vim na nepovim ja myslim že každej basník chápe co ten druhý cítí:-) není to tak?
23.04.2009 13:06:00 | jára spots
