...
jak těžké
je čelit osudu
s odhodláním ve tváři
a úsměvem v očích
když srdce
se bázlivě třepotá
a myšlenky neúprosné
zbaběle odmítají
jen tiše naslouchat
potlačeným touhám
vždyť život voní po větru ...
jak lehké
se to zdá
stačí jen
přijmout otěže
nebo udělat
půl krok do neznáma
a věšťbu andělů rozfouká vítr ...
...
věštbu andělů..
tu mi nikdo nerozfouká..
jinak se neznám..
jinak..
bude koukat! .o)
29.04.2009 14:48:00 | Bean
Jj, sohlas. Dílko je hodně působivé, čtivé a myšlenkové. ST! za obsah, pěkný a v jistém smyslu aj docela hloubavý.
29.04.2009 14:13:00 | NikitaNikaT.