Smrti už dávno nebojím se,
až jednou přijde, v náruč svou
chytne mne, se mnou zatočí se
a odnese mne v říši svou...
Smrti už dávno nebojím se,
stane se jen, co má se stát,
vždyť také velmi dobře ví se,
že umí bolest odnímat...
Smrti už dávno nebojím se,
v ústrety jít jí nehodlám,
ač o Nirváně krásně sní se,
z života pryč se nechystám...
Smrti už dávno nebojím se,
klidně jí podám ruku svou,
však teprv až čas naplní se...
Dřív nebude mou milenkou!
Chloe21:
To víš, když znáš svého nepřítele, když se zbavíš strachu, je i boj hned snazší...;o)))
14.05.2009 11:40:00 | Kozoroh 1
woow, jestli je pravda že smrti dávno nebojíš se, tím lépe pro tebe drahý člověče :o) a i kdyby pravda nebyla to neubere to záři těch veršú !
10.05.2009 22:02:00 | Lachailla
Nebojím! Proč taky? Přijde tak jako tak, je už celkem jedno, kdy...;o)
08.05.2009 17:55:00 | Kozoroh 1
Možná! Člověk se má smířit s tím, co nevyhnutelně přijde, ale neznamená to, že by se měl smiřovat i s tím, co může ještě změnit, ač šance je malá...;o(
08.05.2009 17:54:00 | Kozoroh 1