Smog otevřel ústa,
zubil se šedí budov,
vidí, jak koně bezhlavého,
pod světlem lamp ženu.
Studený déšť má skla,
jemu prsty smáčí.
Vím, že to nestihnu
zubatá tiká v železném bubínku.
Hřmotně se směje.
Vzbuď mě, než se rozsvítí!
Cítím výpary aut.
Výbuch.
Výkřik.
Pak věčná tma.