Mám sbírku zahozených klíčů
a tajnou studnu na iluze,
topím jak koťata v ranní mlze
přání svá nocí spřádaná
a slzy polknuté v těžkých chvílích
na solné doly se proměnily,
krystaly s půvabem drahokamů
na skládku vyvážím časně k ránu
a z pochybností, co tak rády
vkrádají se do mých snů,
třesoucí rukou stavím hrady
a pak je zase rozšlapu ...
A přesto žiju, doufám, věřím,
že v dlani držíš správný klíč
a stojíš s touhou u mých dveří
odvát mé smutky navždy pryč ...
Topení koťat v ranní mlze - to je síla. Než mi padly oči na tu mlhu, tak jsem si říkal, že seš dost odvážná a nebojíš se jít do sporu s útlocitnýme ochránci zvížet.
11.05.2009 00:14:00 | René Vulkán
Zajímavá básnička. Myslím, že je dobré udržovat v sobě naději že právě Ten a s Tím klíčem je ten správný :)
10.05.2009 09:21:00 | Anne Leyyd
Těžké chvíle a klíčová rozhodnutí,
to nás jen život bez soucitu nutí,
poprat se s osudem, ukázat svou sílu...
Velká čest přátelství a lásce!
Velká čest básníkům, kteří to umí pěkně vyjádřit! :-))
09.05.2009 13:40:00 | poustevník Jirka