Den matek

Maminko, dneska slavíš svátek,
leč ne jmeniny, svátek matek.
Je jistě těžké po ty roky
pro Tě starat se o nás, cvoky.
Nikdy nemáme žízeň, hlad...
Proto Ti chceme děkovat.

Chceme za celou rodinu
dát Tobě krásnou květinu.

Však k čemu růže, která píchá?
Nač tulipán, z nějž čiší pýcha?
I karafiát jednou zvadne
a v astrách zase není žádné
štěstí. A ani žádná láska...
Tak nabízí se nám otázka:
Která květina vlastně zbývá?
Odpoví snadno, kdo se dívá.
Vždyť kdo se dívá, odpoví.
Jeho odpověď: Ve křoví.

Vždyť kolik prostých, krásných květů
ukazuje své tváře světu?
Pročpak nemáme ve zvyku
darovat květy šeříků?

Těch kvítků jasně voňavých,
co skrývají útěchu, smích.

A smích snad vznikne na rtech Tvých,
až budeš svírat ve dlaních
pár kvítků prostých, povadlých.

(Ale nezoufej, drahý tatínku.
Ač nedostaneš od nás květinku,
máme Tě stejně rádi jako maminku.)