*

Sluneční odpoledne po prokalené noci,
dává sílu při myšlenkovém kolapsu
Vzpomínky lezou pomalu jak mloci,
dělal jsem kokotiny s mozkem na kvasu

A lidi jsou do hospod znovu a znovu,
místo myšlenek poslouchat pud
Po ránu zjišťujem, kdo že byl v právu,
dopijem jediný přežilý sud

Ubalim jointa a půjdu se zhulit na balkón
lákaj mě beatníci a prokletí básníci
V hlavě slyším temnošedý tón,
natrhal jsem si trnovou kytici

Kytici svírám a zbavuji se trnů,
na duši se objevila další černá tečka
Co bude dál z toho v křečích trnu,
další večer s alkoholem na mě už čeká

A jaký bude, víš stejně jako já…