Nespoutaná

Jsi světlo ve tmě,
skvrna přes Slunce,
zcela nevinná
v otázce presumce.

Jsi ztělesněná krása,
v duši nirvána,
nespoutaná energie
od večera do rána.

Jsi třpyt křídel motýlích,
tykadlo, jež hladí pil.
Přijdeš vždy jen na chvíli,
kéž zůstala bys mnohem dýl.

Jsi jak odraz v zrcadle,
duše jemně spřízněná.
Pokaždé, když odejdeš,
zůstane jen ozvěna.