přivádíš mne
na pokraj propasti
letíme spolu
horkou krajinou
do temnot splynutí
zahazujem přání
hořící obručí
pronikám k tobě
a čas padá
tenkou květinou
ve víru střemhlav
za oknem v odrazu
návraty v době
čekání na zkázu
.....
kdo jsi
a kde tě příště hledat
ruce rozpaženy
...
dny plynou
beze změny
...momenty na konci minut, nutí do neklidu...dělat jako, že nic...je lepší nečekat, a život se změní...:-)
23.05.2009 12:44:00 | Lota