Po málu v kapičkách slzy tvé padají,
když v trávu uleháš, vzpomínáš potají.
Padají společně jsou jako děti.
Na křídlech pegasů životem letí.
Třpytí se, tancují průhledná stvoření,
sluneční paprsky v páru je promění.
K nebi teď stoupají tam za hvězdami,
tak nikdy nebudou, nebudou sami.
Stejně jak tvé slzy budem i my spolu,
lehávat na trávě sedávat u stolu.
Tak zavři oči své, čekám tu na tebe.
Zas budem společně stoupati do nebe.
no čte se to hezky.. je to takový smutný... ale s optimistickým nádechem a to mám ráda:)
18.06.2008 12:01:00 | jaňa
Ještě abys zapomněla, vždyť to je teprve 45 dní!:-) Ani já jsem nezapomněl – chodím tě navštěvovat skoro každý den…
29.10.2005 10:50:00 | Anio
mimochodem máš k sobě napsanej vtipnej komentář:-)
a ta básnička? povedlo se ti to, opravdu!umíš motat slova tak že to dává smysl a navíc mně se tvoje obraty líbej.
zas něco napiš!
jo abych nezustal dlužnej tu 100.
28.10.2005 19:27:00 | kulishak