Eso a král.

Jako kluk slýchal od otce
spoustu různých rad,
bez práce nejsou koláče
a nejlepší kuchař je hlad.

Jednu věc však nepochopil,
táta skoro nikdy nedělal,
přitom domu prachy nosil,
prý je v kartách vydělal.

Přišel na to velmi brzy,
s kluky začal karty hrát.
Prší, oko, cvik a mezi kozy,
pořád chtěl jen vyhrávat.

Po škole si našel práci,
měl vždy smysl pro legraci,
od podlahy vzal to zbrusu,
proto skončil u cirkusu.

Poznal svět a různé manýry,
rychlé ruce, vážná tvář,
miloval města s kasiny,
patřil k nim jako inventář.

S penězi si starost nedělal,
občas vyhrál, občas prodělal.
Přišlo ale smutné poznání,
neměl na nic čas, jen na hraní.

Zapomněl jak slunce vypadá,
žil jen ve světlech záři,
chtěl stále žít jak za mlada,
překvapilo jej však stáří.

Zrak zeslábl, odešel rukou cit,
nemohl a nechtěl pochopit
proč nechtějí s ním hrát.
Věděli, že nemá kde už brát.

V maringotce je teď král,
s životem falešně hrál,
v ulicích s čepicí u nohou,
teď hraje hru s chudobou.