Anotace: Tohle je básnička pro dvě osůbky, které mám moc ráda, jen bych si přála, aby někdy aspoń na chvíli vylezly ze své ulity a taky pohádkového světa a rozhlédli se kolem sebe, že na ně někdo čeká...
Den co den, tam a sem,
jestli pak to byl Tvůj sen,
stále doma v noci, ve dne
a Tvůj vlas pomalu šedne.
Vím, je pěkné jen tak snít,
ale lepší hvězdu ve svých dlaních
než za víčky mít.
Chce to jen jít ven
a trochu se smát,
ne se jen ohlížet zpátky
a stínů se bát.
Venku čeká tolik věcí,
život za to stojí přeci,
tak mi podej ruku svou,
věř mi já půjdu vždy za tebou...
Povzbudivá báseň, kéž má svůj účinek tam, kde je to nejvíce potřeba.
30.05.2009 18:36:00 | NikitaNikaT.