Č. 115

dalekosáhlé vize bolí záda
uvnitř noci myslí na den
odmítají doporučenou barvu

můj ludmil, můj sladký ludmil
jsa mou hračkou, je mi vždy po ruce
jeho břicho touží po tobě
jež se blížíš temnými poli
bojím se tě ve své krychli
jejíž hrany laskám jako drak
šeredný drak

jsem donucen k zoufalým činům
jdu o holi do temnot
tam kde jdeš prokřehlá a odhodlaná stíny
plna vnitřních rozporů
jako květiny z květinářství

vždycky se vracím zpět ke své krychli
jejíž fialové halucinace
připomínají amélii