Víla

Vílá bílá,
běhá nahá.
Běhá po lese,
zimou třese se.

Kdo ji to,
o bože, honí?
To zbojník,
co chce její políbení.

Co ji to popadlo,
ty jeden poeto.
Že před chlapem utíká,
krásná a bezmocná!

Co s úsměvem tajemným
a hlasem zpěvavým,
co s polibkem mrazivým,
a jejím prokletím?

Proč riskovat,
pro lásku, duši svojí.
Když ona o ni nestojí
a lidí se bojí.

Protože láska ta,
ta za to stojí.
Protože bez ní,
dočkáš se jen nudy.