Jistou pravdou je tento život,
a nádherný pocit z toho mám.
Tebou jsem okouzlen a jak je vám libo,
už nebudu se nikdy cítit sám.
Sto způsobů a žádný správný,
ty léta běží dál.
Však dostat se tvých útrobů,
by se však jeden bál.
I s pocitem i s touhou a naokamžik stát,
Ty věčné dohady, ty síly,
ty věčnosti,
kterých se bát.
Myšlenku zahoď,tu, co zrovna zraje.
A svou síť nahoď a dostaň se do ráje.
Jen tebe v myšlenkách dávno mám,
a díky tobě už nejsem SÁM!!!
Miluju tě Ladušinko
Tohoto človíčka moc dobře znám a vím - nebo snad tuším - jak co cítí a prožívá... Takže tahle báseň je z mého pohledu hoooodně blízko jeho lidské podstatě a to oceňuji jako nejdůležitější v básnění - dát do toho SEBE, to, co před ostatními člověk jinak ukrývá, protože ho to činí zranitelným. A proto tentokrát hodnotím vysoko! miMi
06.06.2009 18:33:00 | lalaa